Dne 24. března byl v divadle U22 spáchán atentát na uhříněveského starostu Vojtěcha Zelenku, mohl by s trochou nadsázky napsat kronikář. Co se na prknech, která znamenají svět, vlastně odehrálo? Fraška, předznamenávající konec rozpačitého volebního období nových tváří.
Nejméně dva koaliční zastupitelé spolu s opozicí odvolali uhříněveského starostu. Stalo se tak poprvé v historii. Proč však o této významné události nenalezli občané na stránkách Uhříněveského Zpravodaje, který se na webu Prahy 22 objevil 30. března, ani písmenko, ačkoli o převratu informovaly významné deníky včetně televize?
Tady argument, že bábovička opět nekriticky propagující „osvícené“ vedení samosprávy už byla uplácaná, neobstojí. Při troše dobré vůle lze vydání pozdržet, aktualizovat, vydat speciál… Existuje tisíc způsobů jak dát vědět. Změnu stylu však od dvou radních, kteří se v redakční radě drží zuby nehty proti všem dobrým mravům dle zásady: co není výslovně zakázáno, je dovoleno, nemůžeme očekávat – jsou totiž s ne-starostou osudově spjati. Opět se v plné nahotě ukázalo, že zkrátka nelze sedět na dvou židlích současně a sloužit sobě (hodně) a lidu (vůbec). To je také důvod, proč šéfredaktor (rozuměj u nás v Kocourkově radní, který má v popisu práce PR radnice) nemá právo cenzurovat příspěvky čtenářů v rubrice Úhel pohledu, i kdyby mu rada privilegium stokrát samolibě odhlasovala.
V současné době vychází v naší městské části několik periodik. Pro občany tento fakt znamená jediné, že ve veřejném prostoru panuje zmatek a radniční časopis dostatečně neslouží místnímu společenství, ač je za jeho peníze vydáván. Když vám něco vehementně servírují, máte právo říct, jestli vám chutná. Osvětové články převzaté ze zahraničních zdrojů rozhodně nejsou téma, jak rubriku vzletně nazývá redakce, pro obyvatele Uhříněvsi. Tvoří jen vatovou vycpávku příliš velkého a drahého kabátu, jenž dávno vyšel z módy.
Uhříněveský drak se choval jako feudální pán: naložil lidem daně a na rebely dštil oheň a síru. Teď právem přišel o hlavu. Opoziční pohádka zatím nemá šťastný konec. Nezapomínejme, že nenasytná saň, která dusí město, má více hlav.
Tomáš Mašinda